Průzkum veřejného mínění inspirací nejen pro projekty Rotariánů

Rotariáni stojí u mnoha významných humanitárních projektů, které pomáhají měnit svět, nebo alespoň kvalitu života lidí, kterých se dotknou. Spolu s časem se mění celý svět, mění se potřeby jeho obyvatel a také se mění metody řízení projektů a jejich komunikace.

Osobně se již řadu let věnuji profesionálně poradenství v oblasti managementu a marketingu firem. Díky těmto zkušenostem jsem však zjistil, že existují mnohé odborné slabiny v řízení dobročinných projektů a jejich komunikace, což je velká škoda a ztráta, protože dobrovolníci na nich pracují velice houževnatě a jejich úsilí si zaslouží odměnu formou úspěchu projektu.

V rámci svého doktorského studia jsem realizoval průzkum, jehož cílem bylo analyzovat a doporučit jak efektivně komunikovat české zdravotně-preventivní projekty v africké Keni, tak aby lákal jednotlivce k finančnímu příspěvku. Žádný podobný průzkum na toto téma a obdobného rozsahu neexistoval, takže bylo potřeba pokládat i naprosto zásadní otázky. O to však lépe. Získané odpovědi můžeme velice dobře použít jako inspiraci pro řízení našich projektu a to jak v Africe, tak i s jistou tolerancí jinde na světě.

Nebudu zde rozebírat teoretické pohledy na projekty a na změnu světa, raději se podělím rovnou o malou ochutnávku „ovoce“ výzkumu, tj. o zjištěné skutečnosti, které mohou každému pomoci řídit a komunikovat vlastní projekt. Musím ještě uvést, že průzkum měl 250 respondentů starších 15 let, všichni s pobytem ve městě Beroun.

Prvním zásadním pozitivním zjištěním bylo, že většina respondentů uvádí, že v předchozím roce přispěla na nějaký zdravotně preventivní projekt.  Dle očekávání, u žen to bylo vyšší procento, než u mužů. Celkem to ale bylo plných 58 %.

Na otázku, zda je pro respondenty přínosem přispět na některý český humanitární projekt, konkrétně v Keni, tak byla kladná odpověď u 64 % respondentů. To považuji také za velice pozitivní výsledek, zvláště když se někdy naše veřejnost prezentuje jako rasisticky orientovaná a uzavřená.

Co se týče konkrétního příspěvku na nějaký zdravotně-preventivní projekt v Keni, však máme skutečný příspěvek pouze u 11 % respondentů. To je nízké číslo a ukazuje, jak málo je využívaný potenciál vůle veřejnosti. To je určitě k zamyšlení a také mimochodem opodstatněním významu mé výzkumné práce.

Nejznámějším projektem byl uváděn projekt české nemocnice v Itibo, organizátorem je ADRA a manažerem pan Aleš Bárta. Tento projekt je známý z médií, televize, novin, dokonce se tam točil i celovečerní film českého režiséra Zdeňka Trošky. Tento projekt tedy můžeme brát jako jakýsi nejrozvinutější model a můžeme na něm ukázat hodně inspirací pro projekty další.

Jako druhý se umístil „berounský“ projekt pana Jiří Pergla „One More Day for Children“, který buduje dětský domov a školu pro děti, jejichž rodiny zničil AIDS.

Třetím nejznámějším projektem je projekt „Afrika Africe“ Československé církve husitské, která buduje v Nairobi počítačové školicí středisko pro mladé a finančně podporuje nadané studenty.

Co se týče forem příspěvků, tj. způsobů jak finančně přispět, tak se vedle klasické hotovostní platby na místě objevil také příspěvek formou koupě symbolického předmětu projektu a také platba telefonem formou DMS. To je zajímavé zjištění, protože symbolický předmět i DMS platby jsou organizačně poněkud náročnější, přesto zřejmě přináší ovoce projektům.

Posledním zjištěním, kterým chci ukončit tento stručný vhled do mého výzkumu a celé problematiky, se týká médii, které se využívají pro komunikaci projektu. Je samozřejmě pravda, že každý věkový segment preferuje jiné cesty komunikace. Opravdu komplexní komunikačně-mediální mix by měl ovšem zahrnout, kromě konzervativních médií jako jsou televize, rádia a tiskoviny také média nová, chcete-li elektronická. Nestačí však již pouze celkově hovořit o internetu, jako o něčem obecném, je třeba již separátně řídit samostatně všechny jeho důležité nástroje. Konkrétně je potřeba opanovat www stránky a také tzv. sociální sítě typu FACEBOOK. Facebook a internetové stránky předběhla v popularitě dokonce rádia, a po součtu FACEBOOKu a stránek se dostanou dokonce i před legendární televizi. To už jsou výsledky, které opravdu stojí za pozornost.

Doufám, že i jen tato některá dílčí zjištěn jsou přínosná pro čtenáře tohoto časopisu a že mohou posloužit jako inspirace pro další řízení projektů i výzkum samotný. Osobně jsem připraven, po dohodě, prezentovat celý průzkum obšírněji a jednotlivá doporučení dále konzultovat.

Autor:

Viktor Korček, MBA - doktorand studijního programu PhD oboru Veřejné zdravotnictví,

Vysoká škola Sv. Alžběty v Bratislavě

Člen RC Praha

Slevy ve zdravotnictví

Slevy ve zdravotnictví                                                                                                                                                                                                                                                                                                                    

Sleva je v zásadě snížení ceny, které děláme, abychom dočasně a za jasně daných okolností zvýšili poptávku, čili prodej zdravotních služeb.

Slevy mohou být jemné, či výrazné, jediným limitem jsou skutečné náklady na jednotku služby. Dále už musíme slevy kontrolovat pouze naší logikou.

Z pohledu marketingového mixu zdravotní služby jsou, ze zákaznického pohledu, nejvýznamnější produkt a cena.

Jinými slovy je jakákoliv úprava ceny, byť i malá sleva, stejně zásadní rozhodnutí jako výběr a nákup nového laseru.

Špatná slevová politika může, z dlouhodobého  pohledu, významně poškodit hodnotu značky.

Zde se však otevírá ještě větší častá hrubá chyba budování značky, a to je absence definice značky z pohledu teorie BRAND BUILDINGU.

Jaké asociace chceme se značkou spojovat a jaké zásadní hodnoty má vyjadřovat?                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                          

Vnímání kvality a ceny říká, že silná značka si může dovolit vyšší cenu. Slabá nikoliv.

Pozor, pokud my pochybujeme o možnosti vyšší ceny našich služeb, tak se to promítne i do nižšího vnímání značky našimi zákazníky.

Složitost slev jako motivace nefunguje stejně jako nefunguje žádný složitý motivační, či bonusový systém v praxi.                                                                                                                                                             

Nakonec jen zmíním relevantní zásady pro slevy ve zdravotnictví, které definuje marketingový guru prof. Kotler:

- nenabízej slevy jen proto, že to dělají ostatní

- při poskytování slev buď nápaditý, kreativní

- nabízej slevu pokud chceš něco vyprodat, nebo bude-li to znamenat jasný obrat navíc

- poskytuj slevy jen na omezenou dobu

- poskytuj slevu pouze proto, abys přežil na rozvinutém trhu

- slevu poskytuj co nejkratší dobu

Splňuje Vaše slevová strategie všechna výše uvedená hlediska?
Pokud ano, tak není co měnit.

Viktor Korček, MBA

V Berouně proběhl ojedinělý průzkum

V Berouně proběhl v akademickém roce 2011/2012 průzkum názoru obyvatel města starších 15 let na téma:   Efektivní řízení komunikace českých zdravotně preventivních projektů v Keňi pro úspěšné dlouhodobé financování jednotlivci.

Celý průzkum, který měl 250 respondentů, měl přinést nová fakta, která mohou přispět pro profesionály v oblasti řízení a komunikace humanitárních projektů. I když byl projekt zaměřen přímo na africkou Keňu, tak se dá mnoho poznatků s rezervou aplikovat i v jiných oblastech filantropických aktivit. Průměrný věk respondentů byl zhruba 38 let.

Průzkum například zjistil, že kromě platby hotovými penězi, dárci preferují přispívat nákupem symbolického předmětu a také platbou skrze mobilní telefon, tzv. DMS zprávou. Tyto informace jsou pro mnohé odborníky novinkou, protože v době jejich studia, či zahájení projektu, ještě ani technologie DMS neexistovala. I dnes je stále využití technologie DMS velice limitováno, díky legislativní náročnosti a podmínkám.

Dalším zajímavým zjištěním byl například výběr médií, která dnešní veřejnost zásobují informacemi o humanitárních projektech. Ukázalo se, že je pokrývat média konzervativní, ale také média nová. Vedle tradiční televize a tištěných médií a periodik se také silně prosazují média jako je internet – dnes však v již mnoha formách, které je třeba zásadně rozlišovat a mixovat – jsou to zejména www stránky, elektronická periodika a také sociální jako je dnes například Facebook.                                                                                                                                                                                       

Nejznámějším projektem v této oblasti označili obyvatelé Berouna projekt v keňském Itibo, kde zřizuje organizace ADRA neziskovou nemocnici. Hned za ním však skončil projekt, jehož organizátor Jiří Pergl žije a pracuje v Berouně – jedná se o nadační fond „One more day for children“, v rámci které se buduje sirotčinec a pečuje o děti bez správného zázemí a bezpečí.

Na třetím místě skončil opět méně známý projekt „Afrika Africe“ Československé církve husitské, pod vedením kladenského duchovního dr. Phanuel Osweto. Z tohoto se dá také usuzovat, že i malé lokální projekty mohou zaujmout lokální veřejnost a dostat dostatečnou podporu pro svůj život v komunitě.

Obecně se dá říct, že veřejnost dnes již chápe provázanost světa a potřeby pomáhat jinde. Je však jen na vůli, chuti, času a dovednostech profesionálů v řadách pracovníků projektů, zda dokážou nemalý finanční potenciál přeměnit přímo ve finanční pomoc a ne jen platonickou.

Každopádně se ukazuje, že i město velikostí a významu srovnatelného s Berounem, má potenciál plně podpořit a rozvíjet jeden, či několik obdobných projektů. Tento poznatek je o to cennější, o co těžší je ekonomicky doba a osudy těch, kteří chtějí pomáhat.

Autor:

Viktor Korček, MBA

Doktorand PhD programu

Vysoká škola zdravotnictví a sociální práce Sv. Alžběty

Bratislavě